21. května 2020 psáno pro Reflex

Poslanci rozhodli, že se v Česku nebude povinně maturovat z matematiky. Ve státní maturitě zůstane volba mezi matematikou a cizím jazykem, což je nejmenší zlo, protože u nás se obsah vzdělávání tvoří jinak, než ve světě.

V rozpravě poslanci lamentovali nad tím, že na řadě škol není třetina žáků schopna odmaturovat, naříkali nad nevhodným způsobem výuky matematiky, nedostatečnou hodinovou dotací; i nad tím, že mělo ministerstvo školství čtyři roky, aby s tím něco udělalo.

Proč tomu tak je? Už v roce 2016 sociolog Petr Matějů spočítal, že by v případě zavedení povinné maturity z matematiky stoupla neúspěšnost na padesát procent. Není se co divit. Dlouhodobé výsledky u státních maturit vykazují velké rozdíly mezi různými typy škol.

Na vině je i trh práce, který oceňuje certifikáty. Proto chce mít maturitu i kadeřnice a automechanik. Pravdou je, že dnešní maturanti budou stavět celý profesní život na všeobecném vzdělání o mnoho více, než jejich generační předchůdci. Čím dynamičtěji bude technologický pokrok zrychlovat proměnu práce, tím flexibilněji musí lidé měnit specializaci.

Všeobecnou složku vzdělávání historicky poskytovala gymnázia, která mají nastavenou rovnováhu výuky mezi českým, cizím jazykem a matematikou. Matematiku mají jako klíčový předmět. Proto jejich žáci nemají u maturit s matikou problém.

Specialista na míru

Na středních odborných školách je matematika upozaděna, protože se výuka soustřeďuje na detail. I to má svou historii, vždy šlo o přípravu do práce. Proto ten nepoměr počtu hodin výuky matematiky ve srovnání s gymnáziem. Šéf lidovců Marian Jurečka upozornil, že „sáhnout do jednotlivých hodin znamená, říct férově žákům a rodičům: jdete sice na střední odbornou školu, ale příprava pro vaši odbornost bude prostě nižší„. Není však snadné navýšit počet hodin matematiky na úkor odborných předmětů. Musíte mít více matikářů. Co pak ale s učiteli odborných předmětů, kteří by učili výrazně méně?

Kompromisem jsou lycea, která poskytují všeobecné vzdělání srovnatelné s gymnáziem, takže usnadňují přestup na vysokou školu a zvyšují úspěšnost u maturity, přitom mají odborné zaměření.

Jenže kraje lycea ruší, protože svět regionálního školství žije mimo vliv ministerstva, neboť zřizovatelem středních škol jsou kraje. Ty však podléhají průmyslové lobby, která chce co nejpřipravenější absolventy „na míru“. Specializace žáků je však na úkor matematiky, což jim přináší potíže u maturit i na vysokých školách, které zase počítají s tím, že je každý absolvent odborné školy připraven stejně dobře, jako gymnazista. Univerzity v doškolovacích kurzech dohánějí to, co měli studenti umět ze střední. V horším případě chlapci z průmyslovek předčasně končí univerzitní studium. Navíc středoškoláci „na míru“, kteří na univerzitu nezamíří, bývají adepty na propouštění v krizi, když se ruší specializovaná výroba.

Metoda má zlaté dno

Ministr školství Plaga řekl, že je třeba zreformovat výuku. To znamená, že by se měli odborníci shodnout, jak matiku učit.

Slovní úloha na závěr. Spočítejte, kolik máme škol, kolik je v nich žáků a kolik potřebují učebnic i proškolených učitelů. V jednoduchém příkladu Vám vyjde, proč se odborníci na univerzitách neshodnou na tom, čí metoda výuky matematiky je lepší. Například Hejného metoda pomáhá slabším žákům, aby se matematiky nebáli, jenže podle kritiků brzdí nadané. Lidé z pedagogické fakulty však založili neziskovku, a osm let za masivní nadační podpory metodu i učebnice Hejného ve školách šíří, navzdory odpůrcům.

Bystrý čtenář Reflexu už ví, proč poslanci přijali nejmenší zlo: odborníci se neshodnou na metodě, jak matematiku učit, střední odborné školy připravují spíše na trh práce než na maturitu či na univerzitu; a ministerstvo na to kouká, protože autonomie univerzit i krajů nemá ve světě obdoby.