23. července 2020 • psáno pro Reflex

Virtuální realita je tu s námi více než padesát let, ale teprve nyní se stává běžnou součástí našich životů. Nejde už jen o hraní videoher, či simulátory v autoškolách. Mění se postupně způsob a účel použití technologií, které pomalu, ale jistě vstupují do našich intimních životů.

Během posledních patnácti let se byznys s prodejem sexuálních panen rozrostl na globální multimilionový světový průmysl. Technologické inovace v materiálech vedly k výrobě realističtějších panen. Ty už nevypadají jako figuríny. Jsou k nerozeznání od člověka díky silikonu, který připomíná „maso“, a instalovaný ohřívač tvoří dojem lidského tepla. Jsou modelované podle skutečných lidí, včetně filmových hvězd. Prodávají se od 3 do 10 tisíc dolarů. Dražší modely zahrnují umělou inteligenci, umí předstírat komunikaci s jejich vlastníky. Díky robotickým komponentům jsou schopné pohybu. To jejich majitelům vytváří podmínky pro rozvoj fantazie, což zesiluje pocit virtuální reality.

Data a dojmy

Není divu, že vědce různých disciplín tato problematika zajímá. Existuje však genderový rozdíl. Studií, které zkoumají motivace žen vlastnit robota na sex je málo. Jsou pozitivní a dochází k závěru, že prý jde veskrze o psychoterapeutické důvody. Stovky analýz, které zkoumají muže, se dramaticky liší v závěrech. Mají totiž dramaticky odlišná data. To proto, že přístup vědců k této komunitě je složitý, neboť se majitelé panen právem obávají z odsouzení. Stojí tak proti sobě výzkumy založené na datech a na dojmech. Podle toho vypadá i polemika vědců.

Data z diskusních fór

Vědec jménem Norman Makoto Su z Indiana University Bloomington v USA loni zpracoval nejpodrobnější studii motivací mužů vlastnit takovou pannu. Analyzoval 80 tisíc příspěvků v diskusních fórech za posledních 14 let. Zjistil, že kromě čistě sexuální motivace majitelé panen tvrdili, že si s nimi vytvořili smysluplné virtuálně intimní vztahy. 

Jeho závěry potvrdil kolektiv psychologů vedený Sarah Valverde. Tito vědci spočítali, že jen 70 procent majitelů robotek zmiňuje sexuální uspokojení jako primární funkci panny. Zbylí tvrdí, že jim panny dělají virtuální společnost a tvoří i estetický bytový doplněk, jakým jsou běžně například fotografie. Logicky tak návrháři kladou na design důraz, aby si muž koupil svůj sen. Panny jsou velmi krásné s dokonale tvarovaným tělem. To je však trnem v oku feministkám.

Umělé problémy umělé inteligence

Sexuální hračky pro ženy feministky morálně neodsuzují, ale hračky pro muže ano. Panny jsou podle nich příliš (až nereálně) krásné, a to je údajně špatně, protože muž pak prý očekává, že i průměrná žena bude stejně krásná a dokonalá. Feministky jdou ve svých tvrzeních tak daleko, že prý může jít o znásilnění, protože se jedná o jednostranné fyzické potěšení, kdy sexuální hračka dělá, co chce její majitel, bez nutnosti souhlasu. Prý je toto chování způsobeno především touhou mužů uplatňovat dominanci a moc.

…a tak ajťáci programují

Zatímco se feministky trápí tím, že muži znásilňují milostné panny – robotky, protože nedaly souhlas k sexu, právní vědci řeší, zda jde skutečně o znásilnění, a tedy trestný čin, ajťáci dál programují. Vzhledem k poptávce a rostoucímu byznysu vymýšlejí, jak software pannám upravit, aby daly souhlas k sexu, ale aby program nešel tak daleko, že by sličnou pannu – robotku příliš často bolela hlava.

Pokud je budoucnost světem robotů, výsledky mnoha vědců naznačují, že návrháři milostných panen budou muset podporovat nejen sex s roboty, ale také ztělesnění intimní fikce virtuálních vztahů. Norman Makoto Su předpovídá, že vývoj robotiky (ovlivněn poptávkou) směřuje k tomu, že použití panen v blízké budoucnosti bude díky tomu novou formu wellness pro sexuální zdraví mužů. Aféry typu MeToo zřejmě vývoj technologií urychlí natolik, že těmto pannám budou ženy jen těžko konkurovat.