27. srpna 2020 • psáno pro Reflex

Kvůli covidové nákaze bylo nutné zavést do zákona distanční výuku ve školách pro případy krizového stavu. Vláda současně rozhodla o uvolnění téměř 1,3 miliardy korun na počítače a licence software pro zajištění online výuky. Je to dobře, ale má to řadu háčků….

Finanční injekce je určena také na vznik zápůjčního fondu výpočetní techniky pro děti, které nemají doma počítač. Odborníci však vědí, že je to málo. Prostředky rozhodně nebudou stačit na to, aby školy pořídily chybějící techniku, a ještě notebooky půjčovaly rodinám.

Novela školského zákona zavádí povinnost účastnit se distanční výuky jako součást povinné školní docházky. Formu výuky na dálku zákon nestanoví, škola ji má přizpůsobit podmínkám žáka. Proto má ministerstvo školství v letošním školním roce místo inkluze novou mantru „individualizace“.

Jarní zkušenost ale ukázala, že není v silách škol rodiče a žáky ke vzdělávání na dálku přimět. Řada dětí i rodičů pojala toto vzdělávání jako prázdniny. Školy nemají žádný nástroj jak děti a rodiče motivovat. Nemůžeme učitelům zazlívat, že se věnují té části žáků, kde je ochota rodičů i dětí se na dálku učit.

Chroničtí absentéři

Školy také musí nově nastavit pravidla pro omlouvání. I to bude na podzim problém, až přijde obyčejné nachlazení. Vědci zjistili, že navzdory nesporným pokrokům ve zdravotní péči, jsou dnes celkové absence českých žáků vyšší, než před šedesáti lety! Někteří tvrdí, že na tom mají zásluhu i „Helikoptéroví rodiče“, kteří detailně chrání své děti před jakýmkoliv nepohodlím.

Ačkoliv celkový počet vyučovacích hodin u nás nepatří k největším, má 58 procent žáků v osmém ročníku a 83 procent žáků v devátém ročníku více než 10 procent zameškaných hodin. Ti by podle zahraničních měřítek již byli považováni za chronické absentéry. Na prvním stupni by chronickými absentéry bylo 44 procent našich žáků. Nutno dodat, že na venkově, kde se všichni znají, jsou absence podstatně menší, než v městských školách.

Už nyní je jasné, že i bez druhé vlny pandemie budou letošní školní rok rodiče omlouvat děti ze zdravotních důvodů víc než v minulosti. Ne kvůli lenosti, ale kvůli složitosti testování. V létě se ukázalo, že pokud mělo dítě příznaky nachlazení před odjezdem na tábor, lékaři tvrdili, že mají zakázáno předepisovat covidové testy pro kdejakou rýmičku. Rodiče kvůli táboru platili test ze svého. Než vyběhávat či platit covid test, raději omluvu rodiče napíší sami. Kdo to bude zkoumat? Tento školní rok budeme možná evropskými rekordmany v absencích.

Učení podle možností rodičů

Distanční forma určená pro druhou vlnu pandemie není pro každého. Málokteré dítě má motivaci dobrovolně se doma učit a poctivě plnit studijní úkoly, když mu zrovna nehrozí přijímačky na střední, nebo maturita. Jde vlastně o samostudium. Učitelé pomáhají výuku na dálku organizovat a řídit, nicméně velká zátěž zůstává na rodičích.

Rodiče, kterým klesne příjem na životní minimum kvůli ošetřovnému, budou vděčni za bezplatné doučování i půjčený notebook. Bohatší rodiče, kteří děti obletují, vytvoří zvláštní podmínky k domácí výuce. Třeba tak, že tatínek uvolní ve své firmě malou zasedačku pro vlastní děti a jejich kamarády. Rodiče společně zaplatí učitelku, která se malé skupince 5 dětí věnuje v „komunitní škole“.

Ministerstvo školství chce změnou legislativy odstartovat proces změn ve školách. Paradoxně nejvíce změní zřejmě spíše chování rodičů. Letošní školní rok tak bude pro Česko testem, zda se u nás naplní třetí scénář OECD tzv. „de‑schooling“, kdy místo rakousko-uherského modelu vznikne zásluhou rodičů několik paralelních forem vzdělávání, včetně on-line výukových webů, které povedou k postupnému „rozpuštění“ zkostnatělého školního modelu. Tato novela má k takové de-institucionalizaci vzdělávání nakročeno i bez reformy.