Psáno pro Reflex 3. 6. 2021

Kazašský narcistní kulturista Yuri Tolochko se loni oženil se svou silikonovou pannou, která se jmenuje Margo.

Patří mezi typické majitele humanoidek. Ti mají vysokou životní úroveň a mimořádnou afinitu k technologiím. Kulturista má na sociálních sítích 110 tisíc followerů, což významně zvedá publicitu fenoménu sociálních robotů.

Uzavírat manželství s humanoidy je pro nás zatím nepředstavitelné. Na MIT (Massachusetts Institute of Technology), jež je domovem průkopníků umělé inteligence, pracuje psycholožka Sherry Turkle. Patnáct let zkoumala naše digitální životy. Zranitelnost lidí v 21. století popsala v knize „Spolu a přesto sami: proč očekáváme více od technologií a méně od sebe navzájem“. Dochází k závěru, že čím víc jsme spojení s celým světem díky technice, tím osamocenější jsme. Zjevnou humanizaci strojů a odlidštění lidí autorka definuje jako „robotický okamžik“.

Za významné kritérium pořídit si robota považují respondenti lidskou přetvářku, například falešný úsměv, kterým si „oblékáme pozitivní tvář“. Vzniká tedy paradox, že si lidé chtějí pořizovat silikonové panny, aby se nemuseli přetvařovat. Přitom vědí, že robot vztah jen předstírá. Software humanoidů je jen chytrá sbírka „divadelních představení“ všemožných „jako by“: jako by nám rozuměl, jako by nás miloval. Simulované partnerství však dnešní vysokoškoláci vnímají za bezpečnější, než mezilidský vztah, kvůli předvídatelnosti.

David Levy vyhrál Loebnerovu cenu, což je mistrovství světa v konverzačním softwaru. V knize „Láska a sex s roboty“ předpovídá, že do poloviny tohoto století bude láska k robotům stejně normální jako láska k jiným lidem.

Revoluce koexistence člověka s robotem bude ale jiná. Televizní revoluce upoutala lidi do virtuálního světa omezeně, když je na večery posadila k obrazovkám. Začlenění společenských humanoidů do našich domácností znamená transformaci lidské intimity, protože se virtuální život přesouvá z televizních obrazovek přímo do našich domovů.