Vyšlo v REFLEXu, 2. 9. 2021

Nejnovější ekonomická studie CERGE vyčíslila dopady reformy z roku 1995, která tehdy v Česku prodloužila dobu čerpání rodičovského příspěvku ze 3, na 4 roky.

Díky tomu zůstalo 38 % matek o rok déle doma. Jejich děti, které nastoupily do mateřské školy až po čtvrtých narozeninách, byly ve studiu a v práci méně úspěšné než ty, které šly do školky už ve třech letech.

Jak je možné, že děti, které jdou do mateřinek o rok později, mají o 4 procentní body vyšší pravděpodobnost, že ve věku 21–22 let nestudují ani nepracují, a o 6 procentních bodů nižší pravděpodobnost, že studují vysokou školu? Na vině je víc věcí.

Zkušenosti učitelek s dlouhou praxí upozorňují na proměnu rodin. Před pětatřiceti lety, když vedla máma dítě do školky, brala jako prestiž a vizitku rodinné výchovy vše, co už dítě umí: zavázat si tkaničky, vysmrkat se, umýt ruce, vyslovovat „ř“, i skládat holé věty, apod. Tím se dnes už téměř nikdo netrápí. Tehdy také hrály roli hlídací babičky, které šly do důchodu po padesátce a pomáhaly s výchovou. Prodloužený věk odchodu do důchodu má dnes velký podíl na tom, že nedochází k mezigeneračnímu předávání zkušeností s učením v rodině. Včetně toho, jak dítě včas naučit na nočník, aby nešlo do školky s plenami.

Problém je také v tom, že dnešní matky nechtějí slyšet o svých dětech nic negativního; a to ani mámy, které trpí „dítěcentrismem“, pro něž jsou veškeré potřeby dítěte prvořadé. Prý proto pediatři při větších prohlídkách už příliš neřeší komunikační schopnosti dětí. Dokážou rodičům říct, že je jejich dítě osobnost a začne mluvit, až přijde jeho čas. Mateřská škola pak dohání skluz, a řeší logopedické vady většiny dětí.

Předškolní vzdělávání v Česku je na vysoké úrovni, a tak má bezesporu velkou zásluhu na tom, že u dítěte formou her systematicky rozvíjí kognitivní dovednosti, jejichž prostřednictvím děcko vnímá okolní svět, reaguje, zvládá úkoly, cvičí paměť, koncentraci i řečové funkce. To vše jej připravuje na pozdější vzdělávací dráhu.

Především tento přístup konkuruje mobilním technologiím, které dostávají do rukou už batolata. Videohry na tabletech a mobilech (byť vzdělávací) nemají v rámci učení velký efekt, ale dokonce zhoršují dovednost dětí mluvit. Odborníci se domnívají, že pravděpodobnou příčinou, proč technika opožďuje řečový vývoj, je skutečnost, že se děti odjakživa učily řeč prostřednictvím gest a interaktivní komunikací s dospělými. Malé děti se zkrátka lépe učí od lidí, než od obrazovek.

Také před pětatřiceti lety děti sledovaly televizi, ale mámy je chtěly naučit co nejvíce věcí, protože konkurenci vnímaly jako matky mezi sebou navzájem. A měly na to čas. Během jejich rodičovské dovolené se v práci nic moc nezměnilo, nehrozila ani ztráta práce. I proto byly děti z domova na školku lépe připravené.

Mileniálky si dnes konkurují na trhu práce, i když se liší důvody, proč pracují. Od snahy zachovat si vyšší životní úroveň, přes schopnost splácet hypotéku, až po nutnost udržet si pracovní místo a odbornost. Konkurenční boj je nutí, aby plánovaly, jak budou slaďovat práci a domácnost. Nicméně jen jedna matka z deseti pečuje o své dítě ve shodě s plánem, který si dala během těhotenství. Po porodu většina z nich zjistí, že je stereotypní péče o dítě a domácnost nenaplňuje a hledají seberealizaci vně rodiny.

Přitom jsou přesvědčené, že je nutné dítě neustále úkolovat a zaměstnávat, což doba covidová ještě zviditelnila. Když totiž kulminovala pandemie, zůstávaly ve školce převážně děti matek, které jsou s druhým dítětem doma. Přiznaly, že neví, jak dítě „zabavit“ jinak, než na tabletu. Připravenost dětí na školku je dnes proto zásadní konkurenční výhodou potomků, která rozhoduje o tom, jak uspějí ve světě, který se pořád zrychluje. Prodloužení rodičovské dovolené tak po dvaceti letech ukázalo, že o úspěchu dítěte už nerozhoduje rodina.