Publikováno v Reflexu, 12. 7. 2021, Reflexe, ekonomika, Autorka: Simona Weidnerová
O zkrácení pracovní doby se mluví už dlouho. Poslala nyní sociální demokracie do sněmovny předvolební dárek, nebo danajský dar?
Díky novele zákoníku práce, podle níž by se pracovní doba mohla zkrátit o 2,5 hodiny týdně, ze 40 na 37,5 hodiny, se sníží náklady firem, což zachová dostatek pracovních míst. To je hlavní myšlenka návrhu. Co na tom, že pro ekonomiku znamená takové zkrácení průměrný roční pokles HDP o 0,41 procenta, tedy asi o 31 miliard korun?
V dobách krize nejsou takové nápady nic nového. Vždyť myšlenka pětidenního pracovního týdne vznikla už ve 30. letech minulého století během Velké hospodářské krize, také ve snaze zachovat pracovní místa. Přechod na volné víkendy byl však pozvolný.
Sobota, mrtvý den
Změna z jedenáctihodinové na osmihodinovou pracovní dobu se uskutečnila v roce 1918, po založení Československa. Nicméně stále byl pracovní týden šestidenní. Až na konci šedesátých let 20. století přešla česká společnost na dvoudenní víkend postupně. Nejprve byly zaváděny dvě volné soboty v měsíci.
Nadšení však nepanovalo. Sociologický výzkum veřejného mínění v roce 1970 ukázal, že jen 55 procent lidí neshledává žádné nevýhody na přechodu k pětidennímu pracovnímu týdnu. Patnácti procent profesí se tato změna netýkala a osm procent Čechů vidělo jako nevýhodu nižší výdělek. Čtyřem procentům lidí vadilo, že je sobota „mrtvý den“ a nemohou si v získaném volnu nic obstarat. Ostatní si stěžovali na různé věci, jen procento Čechů uvedlo, že jim více volného času nestačí.
Na otázku, co lidem nově nabytý volný čas přináší, pět procent respondentů odpovědělo, že chodí na melouchy, staví dům, nebo se starají o chatu a zahradu. Devatenáct procent využilo čas na úklid a praní, patnáct procent lidí si našlo zábavu u televize, dvanáct procent mělo více času na děti, sedm procent lidí využilo čas na turistiku a tak dále.
Druhá práce
Zkrátka a dobře, zkrácení pracovní doby na konci šedesátých let s sebou nepřineslo očekávaný růst sebevzdělávání, jak se tehdy předpokládalo. Lidé čím dál tím víc melouchařili v rámci šedé ekonomiky. Také dnes nově nabytý volný čas lidé nejspíš využijí k druhé práci, aby dorovnali rodinné rozpočty. Už nyní je pro třetinu Čechů přivýdělek z on-line aktivit desetina jejich celkových příjmů, což se může brzo zvýšit. Proto by ani tentokrát nebyli ze zkrácené pracovní doby všichni nadšení. Pokles financí, životní úrovně a strach o práci, udělají své. Dopady změn se budou ale lišit podle odvětví.
V plné výši by zasáhlo zkrácení pracovní doby zpracovatelský průmysl i oblast dopravy a skladování, kde téměř třetinu rutinní lidské práce nahradí automatizace industriálními roboty a digitalizace výroby. Protože velkoobchod a maloobchod, opravy aut, stavebnictví, ubytování, i zemědělství má vysoký počet živnostníků, počítají odborníci s tím, že stejně jako ve zdravotnictví, sociálních službách a vzdělávání není žádný prostor pro nahrazení snížené kapacity pracovní doby jinak, než díky přesčasům.
Následky krize
Zůstává tedy otázkou, zda vlivem pandemické krize, nastanou divoká léta jako v roce 1992. Tehdy totiž sociologové zaznamenali mezi drobnými podnikateli i více než dvojnásobnou pracovní dobu 110,2 hodin týdně.
Škody způsobené vypnutím ekonomiky se projeví až na podzim. Jak společnost promění své zvyky v reakci na postcovidovou krizi, se teprve uvidí. Už nyní lockdowny urychlily transformační změny profesí. Z hospodských se stali řidiči autobusů, kosmetičky pracují jako ošetřovatelky v nemocnicích. Přestává platit režim práce a volno. Ze svého volna musíme čím dál tím víc času odkrajovat na rekvalifikace. Aby toho nebylo málo, pozvolna vsouvaná distanční výuka ve školách se stává normou. Začíná hybridně, ale do dvou let prý bude běžná.
Pokud parlament zkrácení pracovní doby schválí, budeme tentokrát z nově nabytého volna odkrajovat všechen čas na druhou práci, sebevzdělání, i na distanční výuku našich dětí. Nový režim práce – volno – vzdělávání, tak bude pro mnoho lidí spíše danajským darem.
Autorka je analytička