7. 10. 2021 Reflex

Ač my Češi máme tendenci spojovat rozmach kutilství s normalizací, nejde v žádném případě o přežitý fenomén. Část dnešních mileniálů zažívá vlnu kutilského rozmachu, i když v duchu 4. průmyslové revoluce, která je charakterizovaná trendem digitalizace každodenního života.

Pandemie COVID-19 dramaticky změnila rutinní chod domácností většiny rodin. A tak stejně, jako jsme skokově přešli na on-line výuku i práci z domova, přešly některé rodiny třicátníků a čtyřicátníků skokově na chytrou domácnost, v podstatě ze tří hlavních důvodů.

Prvním důvodem je snaha mít byt či dům pod kontrolou. Od elektronického ovládání energií a snižování jejich spotřeby, po zabezpečovací zařízení proti vykradení bytu, i proti hackerskému napadení domácí sítě.

Druhým důvodem je potřeba spravovat techniku pro zábavu všech členů rodiny. Mnozí mileniálové nainstalovali síťový server do skříně na chodbě, kde se automaticky zálohuje veškerá hudba, filmy nebo hry. Současně pomocí instalace aplikací, které umožňují zapojit takzvanou rodičovskou kontrolu, omezují aktivitu dětí na počítači a zaznamenávají, co se na něm děje.

Třetím důvodem je nutnost zvýšit produktivitu rutinní práce běžného chodu domácnosti. Je třeba chytré spotřebiče rozchodit, nastavit, naprogramovat, udržovat. Od chytrých myček nádobí, přes pračky, mikrovlnky až po mixéry či roboty na vaření. A tak spotřebiče, které šetří práci ženám, současně přidělávají práci mužům.

Vědci si toho všimli a začali si klást otázky, kdo jsou dnešní uživatelé chytrých domácností?

V odborných studiích převládá archetyp uživatele – muže z mizející střední třídy, který pracoval po celý lockdown z domova. Vědci zmapovali, že hypotékou zatížení mileniálové „ujíždí“ na chytrých domácnostech, což přináší nový termín do našich domovů: digitální úklid.

Zatímco mechanický úklid domu za nás udělají robotické vysavače, čističe podlah, oken, automatické sekačky na trávu, jenž si na nabíječku najedou samy, takže nám šetří čas; digitální úklid naopak čas zabírá čím dál tím víc.

Někteří badatelé tvrdí, že jde o novou „digitální formu kutilství“. Věci, které jdou opravit šroubovákem, se dají většinou koupit, nebo si rodina sjedná opraváře. Ale domácí „úklid a údržbu dat“ nejde snadno přenechat někomu jinému, neboť jediný, kdo se vyzná na hard disku, či cloudovém úložišti, je dnešní kutil 4.0, jako technický ‚guru‘. Ten místo šroubováku ovládá techniku prstem na tabletu, takže domácí povinnost spojuje s hrou a zábavou: od čištění, po zabezpečení dat na rodinném serveru.

Jedno má ale s generací jeho táty i dědy společné. Kutil je zkrátka a dobře ve všech dobách nadšenec, který dělá v domácnosti drobnou manuálně-technickou práci, při níž u něj převažuje subjektivní pocit uspokojení nad jejím užitkem. Pocit pohody mužům přináší spíše samotná činnost, než její výsledek. Při malé úspoře energie mají větší radost z toho, že si sami na to přišli, než kolik vlastně ušetřili. Pro muže je radost z „hraní si“ s technikou důležitá. Posiluje totiž jejich maskulinitu a vymezuje soukromí.

Vědci zjistili, že kutilství se nachází téměř ve všech epochách, ale rozmach odstartovala Průmyslová revoluce, která v první polovině 19. století oddělila pracovní a volný čas. Tím dala mužům čas pro sebe.

Historický výzkum Michaela Vogese ale ukazuje, že to vždy nebyla zábava jen pro chudé. Popsal kutila jako typického německého muže z bohatnoucí střední třídy, který měl „kutilstvím přispět svým maskulinním dílem k chodu domácnosti a tím se vyvarovat svodům zahálčivého, nebo nočního života“.

A tak vědci v desítkách studií potvrdili to, co naše babičky věděly už dávno. Muži byli odjakživa hračičkové. A moudré ženy je v tom vždy podporovaly. I dnešní chytrá žena ví, že kdo si v chytré domácnosti hraje, ten nezlobí.