Simona Weidnerová  4. prosince 2019 • psáno pro Reflex

Starousedlíci versus naplaveniny

Na venkov se z měst stěhují lidé, kteří mají odlišné požadavky, co by pro ně měla radnice dělat. Chtějí internet a mateřské školy, ale starousedlíci potřebují dům pro seniory či dopravit k lékaři. Dají se konflikty mezi původními a novými obyvateli obcí vůbec řešit?

Poslední měsíc byla media plná vzpomínek na dobu před třiceti lety. Stejnou pozornost bychom měli věnovat tomu, co bude za třicet let. O to se pokouší koncept Smart Česko, který chce změnit fenomén dnešní doby: střet generací, čí potřeby v obci jsou důležitější.

Nové domy v obcích, kam se v posledních letech přesídlily tisíce mladých lidí z měst, proměňují české vesnice. Novousedlíci mají větší nároky na technologie, infrastrukturu i služby. Jejich odlišné potřeby však naráží na zaběhnuté zvyky starousedlíků. Generační neshody se projevují v tlaku na rozhodování obecních politiků jak se má obec rozvíjet: zda opravit školku nebo dům pro seniory.

Šest generací

Sociolog Ivo Možný říkával: „Víte, jak se nejspolehlivěji pozná kvalita života? Podle toho, jak vysokého věku se lidé dožívají. A nám se po listopadu 1989 podstatně prodloužil život. Přibyla do něj i dvě nová životní období, která naši rodiče neznali: věk mladého stáří a vynořilo se dospělé mládí.“

A tak dnes žije vedle sebe v Česku hned šest generací. Ty mají ještě dvě zvláštní členění, které zakladatel firmy Games2train Marc Prensky rozdělil podle vztahu k technologiím. Digitální domorodci patří ke generaci, která od dětství vyrůstá v prostředí moderních technologií. Digitální imigranti jsou příslušníci starších generací, kteří se s počítači setkali ve vyšším věku. Zatímco digitální domorodci jsou zvyklí informace rychle přijímat i zpracovávat, upřednostňují videohru před „vážnou“ prací, digitální imigranti toto vše považují za nadbytečné, na druhou stranu jsou manuálně zruční kutilové, pořád něco opravují a sousedsky si vypomáhají.

Generační střet

Složení „náplavy“ v obcích se postupně mění. Zelené vdovy bohatých mužů ze satelitů devadesátých let se vrátily do práce, protože děti vyrostly. Dnes se za město stěhují běžné rodiny, často vysokoškoláci, kteří potřebují částečné úvazky i možnost pracovat z domova s rychlým internetem.

Střet generací odráží odlišný životní styl: náplavy si stěžují, že kravín smrdí a jsou v něm mouchy. Potřebují školku, nákupy si objednají přes internet. Za opravy domu si zaplatí službu profesionála, a tak sousedskou pomoc nepotřebují. Starousedlíkům chybí sociální služby, doprava k lékaři a jako digitální imigranti potřebují místní obchod s potravinami, i hospodu, neboť nežijí „v boxech“.

Žití v krabici

Městské náplavy totiž přináší fenomén označovaný jako „live in box“ (žití v krabici), kdy pomyslnou krabicí je dům. Digitální domorodci ho zdokonalili na „live in box in box“, kdy se každý člen rodiny zavře u své obrazovky i ve své místnosti. Generace Y, jejíž stáří je od 25 do 37 let, má doma běžně pět obrazovek: televizi, stolní počítač, notebook, tablet a chytrý telefon.

Koncept Smart Česko starostům ukazuje, jak snížit vylidňování venkova, omladit obec, zlepšit sousedské vztahy a vytáhnout mladé „z boxu“ na hřiště. Nebo jak lidem vysvětlit, že prioritní podpora digitálním domorodcům, kteří přináší peníze do obecní kasy, pomůže následně starousedlíkům.

Digitální imigranti technologický rozvoj obce nechápou. Zůstávají jednou nohou v minulosti a druhou nohou ne a ne nakročit do digitální přítomnosti. Jenže digitální budoucnost se neobejde ani bez technologií ani bez mladých lidí, kteří obci svým bydlením „nesou“ peníze.

Mezigenerační konflikt jako boj o malý rozpočet je tak trochu kdo s koho: ti či oni to u voleb starostovi spočítají, protože nejde uspokojit oba tábory najednou. Snaha omladit obec pak bývá „po zásluze“ u komunálních voleb „potrestána“.

Autorka je analytička