Simona Weidnerová 29. června 2017 • psáno pro Reflex

 Vzpomínky na Miladu Horákovou, jejíž výročí popravy připadlo na tento týden, míří vesměs jen jedním směrem. Málo, pokud vůbec, se připomínají její návrhy na zlepšení postavení žen, nemanželských dětí i podíl na přípravě zákona o právu rodinném. Ten měl jasný cíl: vytvořit stabilní prostředí pro výchovu dětí dvěma rovnoprávnými rodiči.

Dnes jasné cíle chybějí a finanční podpora rodičovství je komplikovaná. Feministická hnutí svými návrhy dělají věc ještě složitější. Na jednu stranu tvoří manuály na zapojování otců do výchovy, což pak vede v případě rozvodu k soudním rozhodnutím střídavé péče či svěření dítěte do péče otce. Na druhou stranu zmatečně prosazují zákony pro single matky. Otcové ze zkumavky neotravují a nehrozí pak opatrovnické soudy.

Přitom stačí zdravý selský rozum. Soudce Vladimír Polák přišel s inovací, která omezuje tahanice o děti či výživné. Beze změny legislativy a evropských peněz usiluje o lepší spolupráci soudců, sociálních pracovníků i advokátů v opatrovnickém řízení. Vyžaduje, aby se rodiče zkrátka dohodli.

A co udělat s prorodinnou politikou v době, kdy stoupá počet svobodných matek, které jsou čím dál tím starší a celoživotní bezdětnost je tak výnosná, protože děti jsou nákladné? Jde o peníze i o čas, jež budou vždy konkurovat mateřství. Stačí přitom odstranit překážky pro mladé. Nevázat mateřskou z nemocenských dávek na předem odpracované měsíce či výši mzdy, aby ženy mohly založit rodinu dříve, ještě na vysoké škole nebo než nastoupí do zaměstnání. To vyžaduje vazbu na získávání praxe v době studia. A také je třeba zjednodušit počty typů dávek i míst, kde o ně nestandardní matka žádá. Nebude sice baby boom, ale podpoří to včasné rodičovství.