25. června 2020 • psáno pro Reflex

Vláda narychlo přijala kvůli koronaviru zákon, který zredukoval přijímací řízení na střední školy z obvyklých dvou pokusů na jeden. Pouze jeden termín je pro děti ze všech špatných řešení to nejhorší možné. Proč?

Letos kvůli omezení pokusů přijímacího řízení ze dvou na jeden bylo mnoho uchazečů ve větším stresu než obvykle. Situace v rodinách se každoročně opakuje: mnozí za půl roku příprav vydají až jeden měsíční plat, děti jsou poslední tři měsíce pod vytrvalým stresem, napočítají stovky vzorových příkladů a pak jeden den v podstatě rozhodne o jejich osudu.

V čem je problém

V podstatě existují dva hlavní systémy vztahu školství a trhu práce. Liberální, který reprezentují Spojené státy, Austrálie a Velká Británie, kde většina populace prochází otevřeným středním vzděláním, které se specializačně větví až na konci. Zde není rizikový vstup na školu, ale na trh práce. Absolvent si hledá pomaleji první zaměstnání. Tito lidé však na všeobecném vzdělání staví celou svou profesní kariéru a snadno během života mění specializaci, která je dnes stabilní tak maximálně pět let.

Český systém, který rozděluje děti v nízkém věku do odlišných typů škol, uplatňuje ještě Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko a Lichtenštejnsko. První zaměstnání naši absolventi najdou snadno, je to laciná, kvalifikovaná pracovní síla. U nás je rizikovější vstup na školu, protože je obtížná možnost nápravy chybného rozhodnutí, nebo volby „z nouze“. To proto, že připravujeme žáky rovnou na povolání. Jinými slovy, rozmanitost je na úrovni škol jako institucí nikoli uvnitř nich. V zahraničí, kde mají v rámci jedné instituce lyceum, průmyslovku i učiliště, snadno řeší změnu školy v rámci jedné organizace. U nás je výuka tak úzce zaměřená, že přechod na jinou školu (instituci) je fakticky nedostupný. Uspějí ti nejotrlejší, co zdolají byrokratické překážky.

K čemu je testování

Cílem přijímaček je seřadit žáky do žebříčku od nejlepšího po nejhoršího a někde udělat čáru (dle kapacity dané školy). Testy v přijímačkách věrně odráží to, co by žáci měli umět podle tzv. Rámcového vzdělávacího programu. A tak školy, které mají převis uchazečů, si ve svém zájmu nějak vyberou. Školy, které zájem uchazečů nenaplní, beztak berou každého.

I když se ve školách opakuje učivo nižších ročníků, na klíčovou, standardizovanou plošnou zkoušku formou testu to evidentně nestačí. Letos 47 procent rodičů oproti loňským 34 procentům vidí jako cíl vzdělávání připravit žáky na přijímací zkoušky.

To, že za lepšími znalostmi žáků nestojí převratné způsoby výuky, ale výrazná snaha některých rodičů připravit potomky na přijímačky přiznává i ministr školství. Podle Roberta Plagy současné testování neodpovídá tomu, co a jak se učí děti v moderních školách. Podoba zkoušek podle něj nutí rodiče ke vzdělávání potomků v placených kurzech. A má pravdu.

Trénovaní a nenatrénovaní

Děti nemají ze školy takzvanou testovací rutinu, ztrácí tak zbytečně při přijímací písemné zkoušce čas, protože tápou. Průměrné a slabší to může stát pár cenných bodů.

Mnoho let zde proto funguje byznys s přípravnými testy. Letos však tyto jinak natrénované děti koronavirus poškodil. Žáci nemohli procvičovat látku ani v hodinách, nemohli docházet na doučování, ani navštěvovat přijímačky na nečisto. A ještě jim ministerstvo vzalo jeden pokus.

Pan ministr prezentoval benefit, jak dětem prodloužil čas u přijímaček. Čtvrthodina navíc u zkoušky však znamená pouze to, že rychlí žáci si zkontrolují svůj test a najdou chyby. Ti pomalejší zvládnou o jednu úlohu navíc. Úzkostní žáci jsou vystresovaní a stejně zmatkují, protože nemají dost natrénováno. Shrnuto: na rozřazovacích výsledcích čtvrthodina nic nezmění.

Po přijímačkách, kdy se na vysněnou školu dostane jen část dětí, nastane mazec s hledáním „volné“ školy. Rodiny zvažují „utopené náklady a čas“ na přípravu jiné, než vysněné kariéry.

Proto je dobře, že o letošních přijímačkách na střední školy bude možná rozhodovat Ústavní soud ČR.