Reflex, 18. 4. 2024

Zapomeňte na lajky a storíčka. Že sociální sítě už dávno nejsou jen o tom, co měl kdo k obědu, nejlépe dokazuje LinkedIn – digitální nástěnka profesních životopisů, kde se potkávají ajťáci, markeťáci, pečující i čerství absolventi. LinkedIn ví, kdo kam nastoupil, co (a kdy) si přidal do svých dovedností. A právě tahle sociální databáze s více než miliardou lidí a 69 miliony firem dnes slouží jako jeden z nejživějších barometrů toho, jak se svět práce proměňuje – a jak do něj zasahuje umělá inteligence. Jejich studie tedy není jen teoretický elaborát. Je to rentgen pracovního trhu v přímém přenosu. A stojí za to se do něj podívat pořádně.

Zatímco umělá inteligence (AI) mění pracovní svět tempem, které si ještě před několika lety málokdo dokázal představit, na druhém konci spektra práce sílí poptávka po základních pečujících profesích. Tento kontrast – mezi špičkově placeným vývojem technologií a špatně ohodnocenou lidskou péčí – nevypovídá pouze o diverzifikaci pracovního trhu čili o tom, jak se práce dělí do čím dál víc různých oborů. Vypovídá o nové formě sociální stratifikace, tedy o tom, jak se společnost víc a víc rozděluje do vrstev podle prestiže, příjmu a typu práce, která má potenciál být hlubší a trvalejší než někdejší dělení na manuální a intelektuální profese.

Technologické elity

Na vrcholu žebříčku nejrychleji rostoucích profesí roku 2025 podle LinkedIn stojí inženýři umělé inteligence – a to napříč zeměmi. Tito vysoce specializovaní profesionálové reprezentují takzvané silikonové límečky – novou třídu expertů, kteří nejen pracují s umělou inteligencí (AI), ale tvoří ji. Jsou zároveň technologickými architekty, produkty tržní poptávky a vítězi současného inovačního boomu. V jejich světě se výkon nepočítá na hodiny, ale na inovace a algoritmické skoky.

Růžové límečky

Na opačné straně spektra stojí takzvané růžové límečky – zaměstnanci v pečovatelských profesích, včetně takových jako jsou pečovatelé v domácím prostředí, kteří figurují na druhém místě mezi nejrychleji rostoucími profesemi například ve Velké Británii. Zatímco umělá inteligence nahrazuje analytiky, překladatele a některé programátory, péče o stárnoucí populaci zůstává odolná – ne proto, že by byla technologicky komplikovaná, ale protože je lidsky nenahraditelná.

Tyto profese vyžadují vysokou emoční inteligenci, empatii, odolnost a schopnost reagovat na nepředvídatelné situace – dovednosti, které algoritmus (zatím) nedokáže napodobit. A přesto, navzdory své nenahraditelnosti, jsou tyto profese stále podhodnocené, podfinancované a málo společensky prestižní.

Celý článek naleznete v aktuálním vydání Reflexu