Psáno pro Reflex 24. 6. 2021

Ve sněmovně probíhá politický spor o přeměnu dětských skupin na jesle. Proč chce stát rušit, co funguje?

Dětské skupiny vznikly z evropských dotací v roce 2014 kvůli nedostatku míst v mateřských školách, jako nástroj podpory zaměstnanců ve firmách. Stát chtěl trochu nesystémově pomoci matkám k rychlejšímu návratu do práce. Protože potřeboval obejít přísná, drahá a zdlouhavá stavebně technická řešení budování mateřských škol, podpořil slaďování práce a rodiny vznikem dětských skupin. Jejich primárním cílem bylo hlídání dětí, s volnými pravidly pedagogické náplně a volnějším stavebně technickým řešením.

Jenže tato dvojkolejnost začala časem ministerstvům vadit. Tržní prostředí, kde rodiče platí školné, totiž udělalo své. Na jednom konci spektra zůstaly kvalitní hlídárny ve firmách, na druhém konci se vyprofilovaly špičkové dětské skupiny s výukou angličtiny. Jejich vzdělávání je efektivní, protože ve skupině je jen 12 dětí, zatímco přeplněné třídy mateřských škol vzdělávají běžně 28 dětí.

V okamžiku, kdy se dětské skupiny staly plnohodnotné alternativní instituce s promyšleným kurikulem, začalo vládě vadit, že obsah a kvalitu vzdělávání určuje poptávka rodičů a ne stát.

Jesle nebudou stačit

Projednávaná novela zákona současnou nesystémovost ještě prohlubuje. Dětské skupiny, které běžně pečují o děti od jednoho roku do šest let, by měly přestat existovat. Už dnes je v nich 75 % dětí ve věku do 3 let. Nahradit by je však měly jesle s přísnějšími pravidly, jako samostatný segment.

To už tady bylo. Problém je v tom, že když se před rokem 1989 tříleté děti z jeslí přesouvaly do mateřských škol, existovala mezi těmito stupni návaznost věková, obsahová a především kapacitní.

Sociolog Ivo Možný popsal, že se vládní politika jeslí velmi brzy začala obracet kvůli ekonomické problematičnosti poměru nákladů a přínosů. Matky nemocných dětí absentovaly na pracovišti tak často, že náklady na dítě umístěné v jeslích převýšily kapitalizovatelnou hodnotu práce zaměstnané ženy. Proto se v polovině šedesátých let dvacátého století stalo prodloužení mateřské dovolené kompromisem.

Místo toho, aby vláda zajistila předvídatelné financování dětských skupin ze státního rozpočtu, protože jim v polovině příštího roku končí podpora z Evropského sociálního fondu, zužuje jejich působnost na malý, ekonomicky neefektivní segment rané péče s vědomím, že transformace většiny dětských skupin na jesle není reálná. Vláda úplně zbytečně rozbíjí funkční systém s 15 000 dětmi, pro které chybí kapacity v mateřských školách. Ignorance politiků, kteří mají novelu rok na stole, a ostentativní nespolupráce ministerstva školství s ministerstvem práce a sociálních věcí zvětšuje nerovné podmínky rodičů ve snaze umístit dítě do předškolního zařízení, aby mohli chodit do práce a splácet hypotéky.