Psáno pro Refex |

Ženská recese: Pandemie zasáhla propouštěním a karanténami odvětví, která jsou typicky feminní. Vědci tuto krizi pojmenovali recesí ženské populace (Shecession).

Stoupá počet ekonomických a sociologických studií renomovaných univerzit, které docházejí k závěru, že se pandemická krize nejvýrazněji odchyluje od předchozích recesí v odlišném genderovém dopadu. Důsledky protiepidemických opatření nejvíc odnášejí ženy ze dvou důvodů: kvůli tomu, v jakých profesích pracují, a kvůli uzavírání škol nebo izolaci jednotlivých dětí.

Mužská recese

Není to tak dávno, co vědci popsali nepřiměřený dopad pravidelných recesí na zaměstnanost mužů jako mužskou recesi („Mancession“). Během hospodářské krize v letech 2007–2009 přišly o práci miliony mužů v odvětvích jako je stavebnictví a výroba. Profese žen byly v tu dobu stabilnější, protože zdravotnictví, sociální služby, i školství je převážně financováno z veřejných peněz a trh s nimi tolik nemává. I díky tomu se rodiny udržely finančně nad vodou, když byli muži bez práce. 

Teď je situace opačná. Za neúměrný dopad na zaměstnanost žen mohou zavřené školy a lockdowny u povolání, která nejdou vykonávat z domova. Patří sem různé profese, jenž se dají souhrnně nazvat „péče o druhé“. V nich pracuje osmasedmdesát procent Češek a jen dvaadvacet procent mužů. Protiepidemická opatření na ně však dolehla rozdílně.

Kvůli lockdownům postihlo propouštění servírky, pokojské, recepční. Ztrátou pravidelného příjmu postihlo i kadeřnice a kosmetičky či další drobné podnikatelky, jejichž práce je intenzivní na osobní kontakty s jinými lidmi.

Tváří v tvář

Ani povolání, v nichž se nepropouštělo nebyla ušetřena. Zdravotní sestry a ošetřovatelky v nemocnicích, hned za nimi učitelky ve školkách a chůvy v dětských skupinách či sociální pracovnice v domovech důchodců jsou denně při své práci vystaveny nákaze kvůli těsnému kontaktu s klienty „tváří v tvář“. Snadno se ocitají v opakovaných karanténách, což způsobuje nepředvídatelné výkyvy jinak stabilních rodinných příjmů.

Ekonomové nezaměstnanost žen vidí jen jako krátkodobý problém spojený s lockdowny.Jenže to je úzký pohled. Když byla kadeřnicím, kosmetičkám a servírkám zakázaná práce v provozovně, našly si náhradu v jiné pečující profesi. Některé se staly sanitářkami v nemocnicích či pomocnice v domovech důchodců. Jiné si udělaly zkoušky na chůvy do dětských skupin a mateřských škol. Dostaly se tak do skupiny povolání, kde se sice nepropouští, ale kvůli indexu vystavení nemocem se často ocitají na nemocenských dávkách.

Sociologové varují, že problém téhle ženské krize je širší a hlubší právě kvůli častým karanténám ve školách i v práci.

Nejsou data, není problém

Centrálně zavřené školy jsou dalším důvodem, proč v této recesi přestala fungovat práce žen jako pojistka rodinných příjmů v krizovém období. Nová vláda deklaruje, že už nebude školy centrálně zavírat. Zní to asi divně, ale je to mnohem, mnohem horší řešení. Jak pro rodiče, tak pro děti.

Centrální uzavření škol má tři výhody. Existují data o dopadech na děti i rodiče. Distanční výuka musí běžet. A vzniká tlak rodičů na to, aby uzavření škol co nejdříve skončilo.

Už čtvrt roku narůstá problém lokálního karanténního uzavírání žáků jako jednotlivců. V kombinaci s karanténami kvůli své práci u pečujících profesí, zažívají mámy už třetí měsíc opakované izolace potomků a jejich sourozenců. K chaosu přispívá i nejednotné rozhodování hygieny o izolaci dětí v rozmezí od 7 do 14 dnů. Podle počtu potomků v rodině a délce nařízené karantény není výjimkou, kdy mámy, stráví na dávkách ošetřovného někdy i sedm týdnů nepřetržitě, což otřásá rodinnými rozpočty.

Regionální rozdíly mezi školami jsou obrovské. Někde jsou třídy poloprázdné a hybridní výuka zaostává třeba proto, že jsou nemocní i učitelé. Jinde i poloviny tříd přecházejí na distanční vzdělávání. Tam, kde běží online doučování izolovaných jednotlivců jsou přetížení učitelé, před stavem vyhoření. A nejsou ani výjimky, kdy sedí doma zdravé děti bez distanční výuky, protože byly vytrasované jako rizikový kontakt spolužáků. Nůžky mezi dětmi se rozevírají. Problém ale zůstává stejně neviditelný, jako virus. Chybí-li data, pro politiky neexistuje problém. Chaos se totiž nedá změřit.

Adaptace rodičů

Ale ani ženy, které mohou pracovat z domova to nemají snadné, byť je jejich ekonomická situace nesrovnatelně lepší, než u pečujících profesí. S jedním dítětem v karanténě řeší doučování z matiky, s druhým příklady na přijímačky se třetím na maturitu. Do toho každý den nakoupit a uvařit oběd pro 5 lidí (i pro manžela na home office) a po pracovní době se s dětmi ještě doučovat.

Rodičům tak nezbývá, než se adaptovat. Čím hůře funguje hybridní výuka (pokud vůbec nějaká je), čím častěji jsou děti jako jednotlivci v karanténách, tím více leží zátěž na matkách. Pilotní studie výzkumu Současná česká rodina potvrdila, že tam, kde oba partneři pracují, se o děti starají právě jejich mámy. 

Chybí totiž babičky, které nemůžou hlídat. Prodlužující se věk odchodu do důchodu udělal své, takže většinou ještě pracují. Když už konečně v důchodu jsou, patří do ohrožené skupiny.

Mámy proto z nouze navazují vzájemně prospěšné známosti. Už loni si sousedi sdíleli děti na hlídání a doučování. Letos se kvůli lokálním karanténám doučovací kroužky pomalu transformují na komunitní „rodinné“ školy. Učitelé nadšenci vzdělávají děti ze sousedství v domácím prostředí. Napříč republikou v tichosti vzniká paralelní systém neoficiálního školství, aby rodiče další zimu „přežili“, a mohli chodit do práce.

Tento trend poroste z jednoho prostého důvodu. Karanténa jednotlivců, je vlastně taková loterie, kolikrát bude test pozitivní, a na jak dlouho zůstanou mámy s dětmi v domácím vzdělávání na dávkách ošetřovného.

Sociologové proto tvrdí, že nemáme daleko k naplnění jednoho ze čtyř scénářů budoucnosti školství, které OECD opírá o trendy ve vývoji ekonomiky a proměn v životě společnosti. To urychlují různé nadace, které financují neziskovky v projektech Začni učit, Učitel na živo, nebo Den pro školu, v nichž zapojují dobrovolníky do vzdělávání.

Délku ženské recese pravděpodobně tedy ovlivní třetí scénář, podle nějž dojde k opuštění tradičního školského systému a přijetí několika paralelních forem vzdělávání, který OECD pojmenovala „de‑schooling“. Jakou šanci na tento scénář máme, poznáme už možná na konci tohoto školního roku.

Hloubka ženské recese totiž nesouvisí jen se ztrátou zaměstnání. Hlavní roli hrají karantény dětí i rodičů. Finanční rozdíl mezi nemocenskou v karanténě či dávkami ošetřovného, a podporou v nezaměstnanosti není totiž závratně velký. V každém případě jde o značný pokles životní úrovně rodiny, což vede k poklesu spotřeby domácností. To prohlubuje recesi ekonomiky. Proto bude hloubka i délka ženské recese záviset hlavně na eliminaci karantén, což se neobejde bez proměny škol.