30. ledna 2020 psáno pro Reflex

Rok co rok stoupá úzkost dětí ze školy. Data z mezinárodního šetření PISA ukazují, že děti mají strach ze špatné známky i z obtížné písemky. Nervózní jsou nejen, když se učí na zkoušku, ale i tehdy, když neví, jak vyřešit úkol.

Strach ze zkoušení a obavy z písemek tu byly vždycky. Dnešní děti jsou ale úzkostnější než předchozí generace jejich vrstevníků. A není to jen české specifikum. Zatímco si však čeští politici lámou hlavu nad tím, jak snižovat laťku nároků na děti a řešení hledají ve škole, v zahraniční vidí východisko v rodině. Proto tamní vědci zkoumají, jak zklidnit úzkostné děti i stresované rodiče meditací.

Stresovaní rodiče

Někteří zaměstnavatelé jim říkají zhýčkaná generace, protože mileniálové (narození od osmdesátých let minulého století do roku 2000, tedy lidé, kterým je dnes 20 až 38 let) těžko snáší stres a vysoké pracovní nasazení. O důvodech odkládání rodičovství dnešních třicátníků a čtyřicátníků toho bylo napsáno již mnoho. Nejprve dlouho studují, budují kariéru, cestují a teprve potom se stanou rodiči.

Některé výzkumy dokonce tvrdí, že mileniálové změnili žebříček stresorů. Ještě před třiceti lety patřila k pořadí největších životních stresorů na první místo smrt, následovala změna zaměstnání a na třetím místě byl rozvod. Dnes je na prvním místě stres z toho, zda se dítě dostane na správnou školu, následuje obava ze ztráty zaměstnání (všichni mají hypotéky), a až třetí místo obsadil strach ze smrti. A tak si firmy zvykly, že mileniálové požadují volnější pracovní podmínky, aby sladili práci s rodinou. Nejoblíbenějším benefitem je Multisport karta. Svůj stres z práce totiž kompenzují sportem, ale chodí se uklidnit i do jógových center.

Úzkostní jsou také jako rodiče. Snad proto, že jsou starší, s vyšším vzděláním, hrají stále aktivnější roli ve vzdělávání svých dětí. Věnují jim mimořádně velkou, až úzkostnou pozornost. Hledají pro ně ty nejlepší školy, nebo zakládají školy soukromé, což nedávno ministerstvo školství omezilo. Našli tedy alternativní cesty v domácím (individuálním) vzdělávání, které rok od roku stoupá přibližně o dvacet procent.

Loňský případ

Podle jejich chování se jim říká „Helicopter parent“, protože se stejně jako helikoptéra „vznáší nad hlavou“, krouží okolo dětí, aby dohlíželi na každý aspekt jejich života a ochraňovali je. Jeden loňský příklad. Do mateřské školy si rodiče přišli vyzvednout děti. V ten moment se dva chlapečci začali pošťuchovat. Úzkostná matka, která to viděla na vlastní oči, místo aby svému chlapci domluvila, ať přestane, chtěla po paní učitelce, ať to vyřeší. Následně podala stížnost na mateřskou školu a ještě dala trestní oznámení na čtyřletého chlapce, který se s jejím synem pral.

Proto má život dítěte pod trvalou kontrolou svá negativa: děti jsou méně samostatné a hodně úzkostné. Některé studie venkovských dětí ukazují, že tam, kde se o ně rodiče tolik nebojí, nemají tak organizovaný čas (jako za starých časů chodí na hřiště), jsou zodpovědnější, samostatnější a netrpí tolik úzkostí.

Úzkost děti

Úzkost je složitá kombinace emocí, zahrnující strach a obavy. U dětí se projevuje různým způsobem, ať už jde o strach z toho, že zklamou rodiče, když přinesou špatnou známku (některé klinické studie dochází k závěru, že úzkostnější jsou děti s vysokou inteligencí), nebo jsou úzkostné z toho, že na ně mají rodiče přehnané ambice. Efektivitu využití jejich volného času někteří rodiče dovedou k takové „dokonalosti“, že jsou děti přetížené, a ve škole nesoustředěné.

Zahraniční vědci proto hledají nefarmakologickou léčbu úzkosti, strachu i nesoustředěnosti. Výzkum doktora Daniela Golemana ukazuje, že meditace může snížit příznaky deprese a úzkosti jak u dětí, tak u rodičů. Vysvětluje, že lidé mají často nesprávnou představu, že meditace je o tom, že člověk sedí v pozici lotosového květu, blaženě se usmívá a „nemyslí“. O to ale nejde. Jde o schopnost soustředit se, povšimnout si, když se vaše mysl „toulá“ a přivést ji zpět k přítomnému okamžiku, třeba domácímu úkolu z matematiky. Společným cílem meditačních praktik v každodenním životě dětí je udržet pozornost na dech (určité formy jógy), zvuk (hudba na zklidnění, večerní čtení pohádek), či bojových umění (Tchaj-ťi), ale také meditační přístup v programu Montessori.

Vědci se shodují v jednom. Ačkoli různé techniky mají různé cíle, tedy zda se zaměřují na schopnost se soustředit a udržet pozornost, nebo na dovednost regulace emocí na zvládnutí stresu či úzkosti, všechny vedou k subjektivnímu pocitu pohody dětí i rodičů, pokud se stanou každodenní domácí rutinou, bez ohledu na to, zda působí jen jako placebo efekt.